A je to tady. Nastal den D. Jelikož mi Davča stále cenzuruje 9. díl Jablečného koláče (už asi dva týdny), jsem se rozhodla napsat další díl a popsat Vám, jak jsem si po x měsících válení se v těhotenství, karanténě, porodu a šestinedělí… opět nasadila svoje Apple Watch, na které se víc jak půlroku úspěšně prášilo na poličce u televize.
„To zvládnete!“ bylo to první, co mi moje hodinky napsaly. „Haha. To určitě.“ proletělo mi hlavou, když jsem táhla kočárek do bytu a funěla jako lokomotiva. Musím ale uznat, že to stále má onu motivační funkci, kdy mi při pohledu na prázdné kroužky na displeji mých hodinek a rostoucí číslo na váze, naskočí na čele pot a já jdu vytáhnout podložku na cvičení a činky.
Problém ale je, že i když přes den nachodím klidně 10 km jen po bytě (chovající naši malou slečnu), moje Apple Watch mají pocit, že vlastně nedělám nic. A ve srovnání s Davčou a Honzou, kteří se v práci nacpávají čokoládou (u které mimochodem zjistili, že je „světe div se“ kalorická jako blázen), spálí víc kalorií než já, poskakující na balóně a pochodující po bytě s X kilovým Apple tvorečkem v náručí. Svět je tak nespravedlivý! A utáhnutí pásku na hodinkách nezabírá. Určitě totiž nemůžu souhlasit s tím, že bych měla stejnou kondičku jako před otěhotněním, a to i když mi to moje milované Apple Watch nenápadně podsouvají. Něco je tedy špatně…
Díky mateřské dovolené (ten kdo výchovu dítěte a starost o novorozeně označil dovolenou musel být určitě chlap) ale musím nově ocenit praktičnost Apple Watch v tom, že se mi klienti a rodina dovolají, i když mám vypnuté zvuky na iPhonu. Hodinky mi vibracemi hovor oznámí a já jej nezasklím jako všechny hovory v šestinedělí, kdy jsem hodinky nenosila. Přečtu si sms a nemusím běžet do kuchyně k telefonu. To ocení každá maminka na té „relaxační“ mateřské dovolené.
Závěrem tedy musím říct, že Apple Watch jsou v naší domácnosti nepostradatelným pomocníkem.
Mějte se krásně a noste Vaše Apple Watch!
