Stiskněte "Enter" pro přeskočení obsahu

Jablko, které nepatří do jablečného koláče – díl osmý: Siri je kámoš a né žrádlo

Kristýna Hořínková 0

Poslední dny už začínají být trochu náročnější. COVID-19 stále v plném proudu, home office už se začal stávat denní rutinou, a ještě ke všemu mi začaly docházet nápady na dobré filmy a číst mě už opravdu nebaví. Tak se alespoň společně trochu pobavíme dalším „Apple zážitkem“ Jablečného koláče.

Nikdy jsem nebyla velký čtenář, raději si užívám dění a život okolo sebe, než abych se utápěla ve smyšlených příbězích a válela se na pohovce. Nejraději ze všeho si pustím rádio, Spotify nebo CDčko se svojí oblíbenou kapelou, tancuji si po bytě a u toho vařím a peču. Žít naplno a „slušně“.

Takže, osud tomu chtěl a díky COVIDU-19 v současné době hodně peču a vařím (abnormálně), protože se Davča konečně nemá jak vykroutit z toho, to jíst (obvykle navařené a napečené věci rozdává kolegům v práci) a já tak můžu zkoušet nové recepty a mám i nějakou zpětnou vazbu. Nemám si nač stěžovat.

Se slovem „slušně“ se pojí i to, že mě rodiče vychovali tak, že je slušností a samozřejmostí, že když něco potřebuji, tak automaticky „skoro“ (pro případ, že by Davča potom chtěl slovíčkařit) vždy používám slovo prosím a když mi někdo něco dá, pomůže nebo tak, tak zase poděkuji. Dvě slova, která se bohužel v dnešní době začínají ze slovníku lidí vytrácet a jsou nahrazovány slovy honem a pohni. Asi z toho důvodu to podvědomě kompenzuji a prosím a děkuji i například virtuálním hlasovým asistentům, jako je Siri.

Pečení miluji a téměř vždy u něj poslouchám písničky na Spotify. Při zpracovávání těsta rukama ale nemám, jak přepnout písničku, která se mi nelíbí, a obvykle nemám nikde po ruce ani mrkev, jak popisoval Davča ve svém článku „Jak ovládat iPhone v rukavicích a roušce“. Jo a nos, který sice nosím vždy a všude s sebou, díky neustávající rýmě vylučuji z jeho návrhů na ovládání iPhonu zcela úplně. Ještě bych měla usoplený iPhone, to by mi ještě chybělo.

Pokud si v situaci, kdy máte ruce ulepené těstem, nevíte rady, jednoduše „poproste“ Siri. Ani jsem si to neuvědomovala, dokud se jednoho dne z ložnice neozval velice hlasitý smích a pobavené: „Miláčku, proč tu Siri prosíš?“ Ano, je to tak. Když jsem potřebovala (a i dnes když potřebuji) přepnout písničku nebo změnit výběr hudby na Spotify, řeknu například: „Hey Siri, play the next song, please.“ Jakmile se potom písnička přepne, tlumeně automaticky řeknu „Thank you.“ Siri je kámoš a né žrádlo. Davčův hlasitý smích, který se potom rozléhá po celém našem bytě a řekla bych i domě, ale za to „please“ a „thank you“ prostě stojí. Miluji, když se směje se na celé kolo až se tzv. za břicho popadá. No … co no… asi nemám co dodat. Jsem prostě slušně vychovaná.

Mějte se krásně a proste a děkujte svojí Siri!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..